Dragoslav Slejška - životopis

zdroj: Slovník českých filozofů

Dragoslav Slejška

* 29. 1. 1923 Čuprija

† 6. 1. 1996 Praha

Narodil se v rodině učitele působícího na české škole v Jugoslávii. Po maturitě na reálném gymnáziu v Pardubicích (1941) studoval bohosloví na koleji Církve československé v Praze. Studium filozofie a sociologie absolvoval na FF UK (1945–46) a na univerzitě v Leningradě (1946–48). Vědeckou aspiranturu na univerzitě v Moskvě (přerušenou v r. 1951) mohl ukončit až v r. 1955 (obhajobou dizertace Protirevoluční podstata náboženské a pozitivistické morálky). V l. 1951–52 byl tajemníkem filozofického oddělení právě zřízeného Čs.-sovětského institutu v Praze, 1952–54 odborným asistentem marxismu-leninismu na UK, 1954–65 vědeckým pracovníkem FÚ ČSAV; v r. 1965 se stal samostatným vědeckým pracovníkem na tehdy založeném Sociologickém ústavu ČSAV. Po propuštění z ČSAV byl zaměstnán v Domě kultury ČSTVS v Pardubicích (1970–75), Laboratorních přístrojích v Praze a posléze v Ústavu technického rozvoje informací v Praze (1977–83).

Jeho první publikované příspěvky se týkají ponejvíce tehdy aktuálních otázek marxistické filozofie, zejména historického materialismu, a kritiky náboženské a pozitivistické morálky, Masarykovy filozofie a „masarykismu“. Zaměření na společenské aspekty filozofické látky přivedlo S. na počátku 60. let k sociologii. Snažil se přispět k jejímu prosazení do marxistické klasifikace věd a k jejímu faktickému obnovení u nás (v r. 1954 se stal členem komise, která měla formulovat obsahové zaměření marxistické sociologie a vymezit její vztah k historickému materialismu). Spolu s prováděním řady sociologických výzkumů (první, v r. 1962, se týkal „účasti pracujících na řízení strojírenského závodu“) promýšlel metodiku jejich analýz, která by vedla k adekvátnímu poznání zkoumané společenské skutečnosti, jejího stavu i možného vývoje. ( L. Hrzal a J. Netopilík dokládali pak v knize Ideologický boj v české filozofii S. „revizionismus“ citátem ze S. studie týkající se „socialistické samosprávy“ – jako „systému přímé demokracie, ve které se každý jednotlivý občan a pracovník, každá legitimní skupina bezprostředně komunikujících občanů a pracovníků má právo skutečně se účastnit rozhodování ve svých organizačních jednotkách a prostřednictvím svých kolektivních delegátů i ve vyšších řídících organech“.) Od 1. ročníku Sociologického časopisu (1965) patřil k jeho častým přispěvatelům. Studium hodnotových orientací a jejich vývojové dynamiky korespondovalo s S. trvalým zájmem o etiku a její problematiku. Dokládá to i jeho spolupráce s brněnskými etiky, s jejich revuí Etika. – Řada S. textů vyšla v různých zájmových edicích (např. ve Studiích SÚ ČSAV, Společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí, ÚV KSČ aj.).

Bibliografie: Z díla: Společenská podstata etiky, 1956; Dialektika výrobních sil a socialistických ekonomických vztahů (ve všelidovém sektoru), 1962; Brigády socialistické práce a sociální přeměny v naší společnosti (s J. Kohoutkem, V. Rollovou, P. Machoninem, B. Weinerem), 1963; Sociometrické studie, 1965; Člověk a závod, Identifikace pracujících se závodem, Práce, skupina, závod (monografická zpracování výzkumů z let 1968–69); Metodika sociologického výzkumu faktorů pracovního prostředí, 1970. Sborníky: O vývoji společnosti, 1953; Sociologický výzkum a filosofická metoda, Symposium o úkolech a metodách společenského výzkumu z hlediska rozvoje kulturní činnosti na vesnici, 1958; Soudobé společenské vztahy a prvky komunismu, Vznik a vývoj lidově demokratického Československa, 1961; Přeměny sociálně třídní struktury za přechodného období a rozvoj nových společenských vztahů mezi lidmi, K problematice demokratického centralismu, Základní teoretické otázky výstavby socialismu a komunismu, 1962; K aktuálním otázkách marxistické sociologie, K problémom rozvoja marxistickej sociologie, 1964; Co je sociologie. Její předmět (skriptum), 1965; Pojetí skupinové struktury v dějinách sociologie a dnes (skriptum), 1965; Profesionální dělba práce za socialismu, Sociální struktura socialistické společnosti, 1966; Ze základních otázek marxistické sociologie, Základní otázky sociologie, 1966; Člověk ve skupinové struktuře společnosti, Marxistická antropologie, 1966. Čas. přísp.: Angličtí komunisté v letech 1939–1941, Kruh 1946; Z dějin filosofického myšlení západních a jižních Slovanů, Voprosy filosofii 1951; Otázky základny a nadstavby za přechodného období od kapitalismu k socialismu, Stalinovy poučky o objektivních zákonech a některé otázky společenských věd, Sovětská věda-filosofie 1952; Úloha svazku rolníků a dělníků, FČ 1953; Masarykovská lžihumanita – ideologie buržoasní reakce, FČ 1954; Některé předpoklady tvůrčí práce v oblasti historického materialismu, FČ 1955; Poměr předmětu historického materialismu k předmětům jiných společenských věd, FČ 1956; Společenský zákon a rozpor, FČ 1957; O gnoseologii a záměrnosti, Výrobní síly, výrobní vztahy a změny v hospodářském řízení, FČ 1958; Vnitřní vývojová zákonitost výrobních sil, Slovenský filozofický časopis 1959; K otázkám vymezení kategorie „výrobní síly“, FČ 1961; Vývojově srovnávací metoda při společenském průzkumu, FČ 1963; Proč výzkum veřejného mínění, Nová mysl 1964; Klasifikace speciálních společenských věd, FČ 1964; Práce a řízení, Pospolitostní struktura v modelu socialistického podniku, SČ 1965; Rozpornost odborného řízení a demokracie v hospodářských modelech, Právník 1965; Tvorba veřejného mínění a malé skupiny, SČ 1966; Možnosti samosprávného modelu v našich podmínkách, FČ 1969; Sociologické předpoklady podnikové samosprávy, Odbory a společnost 1969; Veřejné mínění o podnikové samosprávě, Sociológia 1970; Sociologický přístup k dynamice etických hodnot v období demokratických přeměn, Etika (E) 1991; Poznámky k pojmu "negativní hodnota, K otázkám vztahů mezi hodnotami spravedlnosti, rovnosti a svobody, E 1992; Etická axiologie jako věda, jako normativita a jako transcendence, E 1993.

ČBS, 1992; P. Machonin: Za D. S., SČ 1996.

jg